Tip na výlet: Z vodohospodářské stezky je vidět i borovice nad zatopeným Chudobínem

Chudobínská borovice_Martin_DolinskýŠestnáct kilometrů a dvaadvacet zastavení u infopanelů zahrnuje Svratecká naučná vodohospodářská stezka směřující z Dalečína ve žďárském okrese a Kraji Vysočina do osady Švařec. První polovina stezky vede po takzvané ‚pravobřežce‘, účelové komunikaci po pravé straně nádrže Vír I a nabízející malebné výhledy na zatopené údolí.

V Dalečíně se dá zaparkovat u obecního úřadu, který sídlí v prostorách bývalého zámečku se vzhledem tyrolské chaty. Za druhé světové války sloužil jako výcvikové středisko Hitlerjugend, později tam bydleli vojáci jednotek SS. Za zámečkem se vypíná zřícenina hradu z první poloviny 14. století. Začátkem 16. století se již neobývaný hrad stal sídlem loupežníků a v roce 1519 byl vojskem rozvrácen. Z ruiny se dochovala obvodová zeď, jež má ve dvou řadách nad sebou střílnová okénka. Zdivo bylo později zčásti použito při stavbě zámečku. Zbytky hradu jsou nyní upraveny jako park s vyhlídkou.

Vírská přehrada_03Pravobřežní komunikace skýtá necelých osm kilometrů cesty k hrázi v obci Vír, kdy je možné sledovat Svratku přitékající do přehrady, rozšiřující se nádrž i skály tyčící se nad ní. Na stavbě přehrady v 50. letech pracovalo 1400 dělníků, kámen na štěrk se těžil v lomu u později zatopené Korouhvice. Písek a cement se vozil na osm kilometrů vzdálené nádraží v Bystřici nad Pernštejnem, odkud materiál pokračoval deset kilometrů dlouhou lanovkou do betonárny na dně přehrady. Po kompletním zatopení údolí v roce 1957 pod hladinou zůstaly vsi Chudobín a Korouhvice. Původní Korouhvici připomíná Korouhvická zátoka pod několika domy nové Korouhvice. Když bylo v roce 1946 rozhodnuto o vysídlení, pět rodin se odmítlo přestěhovat do Litobratřic u Znojma, kde jim nabídli volné statky po Němcích, a vystavělo si nové domky nad přehradou. Chudobín dnes připomíná už jen Chudobínská borovice. Třináct metrů vysoký a nepřístupný strom, jenž může být podle dendrologů až 500 let starý, roste na skalnatém ostrohu nad někdejší vsí. V roce 2020 se v mezinárodní anketě stal Evropským stromem roku.

Vírská přehrada zásobuje pitnou vodou nejen značnou část žďárského okresu, ale také padesát kilometrů vzdálené Brno. Kvůli prvnímu ochrannému pásmu je dnes zakázaný i přístup k vodě. ‚Pravobřežka‘ končí na hrázi, odkud jsou při nízké hladině viditelné zbytky betonárny. Hráz je vysoká 66,2 metru, její koruna je široká devět a dlouhá 390 metrů. Je třetí nejvyšší v republice – od základové spáry měří 76,5 metru.

Vírská přehrada_02Vír se v zájmu turistů ocitl už v 80. letech 19. století, a to díky restauratérovi Františku Šťastnému. Ten byl velkým propagátorem turistiky a hostům nabízel i svoji specialitu, jíž byl bylinný likér Vírský vánek. Do jeho podniku si našla cestu řada významných osobností - od politiků až po umělce. Dnes obec turisty láká především na sportovní vyžití a krásnou přírodu. V zimě na skále pod hrází funguje ledová lezecká stěna, po zbytek roku ferraty, v okolních kopcích jsou upraveny cyklistické traily a oblíbené jsou rovněž místní vyhlídky.

Dřevěná lávka_ve_ŠvařciOd hráze naučná stezka pokračuje obcí, kolem vyrovnávací nádrže Vír II údolím sevřeným skalami přes Koroužné až k úpravně vody ve Švařci. Vírský oblastní vodovod zásobující Brno a okolí se budoval od konce 80. let a do trvalého provozu byl uveden v roce 2002. Ve Švařci stojí za pozornost taktéž historická krytá lávka přes řeku Svratku, která je 22 metrů dlouhá a dva metry široká, a její čtyři až 40 cm silné nosné trámy spojují dvě části osady. Historici ji datují do 19. století. Dalším místem, které stojí ještě za pozornost je starobylá hornická kaple, která je neobyčejným příkladem lidové sakrální architektury. Pravděpodobně ji vystavěli horníci z německých zemí v druhé třetině 13. století.

Více informací o trase najdete zde.